Naše Příběhy bláznovství <3

Tenhle text sepisuju ze svého endorfinového obláčku radosti. Tak se na to připravte 😀

Bylo nebylo, jednoho chladného lednového odpoledne jsem měla schůzku se spolumedičkou Terkou z brněnské IFMSA (Internetional Federation of Medical Students Associations, pamatovat si to nemusíte). A tahle ta Terka pro mě měla job.

V pomyslném šuplíku jí leželo 9 grafik, které namalovala mimo jiné studentka molekulární biologie a genetiky, ale hlavně ultratalent od Boha, Kája Kryštofová. Ty obrázky mě posadily na zadek. Každý ztvárňoval jedno duševní onemocnění a mě ještě dneska mrazí, když si je prohlížím, i když už jsem na ně koukala 100x. Jsou prostě přesné, výstižné, hluboké a některé až neskutečně pravdivé.

Terka sdílela moje dojmy a právě to byl důvod, proč byla rozhodnutá to dostat ven. Použít Kájinu tvorbu jako základ něčeho daleko většího, co zasáhne spoustu lidí a pomůže jim dozvědět se o nemocech duše víc. A hlavně ukázat, že je to něco, co se může týkat našeho blízkého okolí i každého z nás a mělo by se o tom víc mluvit.
Terka totiž miluje ambiciózní plány, což je přístup, kterým jsem se ráda a rychle nechala nakazit :).

Co následovalo bylo 5 měsíců schůzkování, emailování, brainstormování, obvolávání a v mém případě hlavně pocení textů. Každou grafiku jsme totiž chtěli doplnit odborným shrnutím dané nemoci – jak se může projevovat, jak vzniká, koho se týká nebo co je pro ni typické. Přelouskat to do krátkého povídání, které bude přesné, ale ne výrazně zjednodušující a zůstane pochopitelné laikům, to pár (desítek) hodin a nervů zabralo.

Hektolitry kávy padly za oběť přípravám.

Co ale hrálo kromě obrázků hlavní roli a nakonec dalo i celému projektu název, byly právě příběhy těch, kteří s danou nemocí žijí. Sehnat tyhle výpovědi nebylo úplně easy a určitě by se to nepovedlo (a nejen tohle!) bez Štěpána Šůstka z Psychobraní a dobrovolníků z Projektu SPOLU. Některé texty jsou optimistické, některé prostě krutě realistické.

Plakáty, soc. sítě, noviny, ani jedna jsme nevěděly, co děláme, ale bavilo nás to moc.

Potom, co nás odmítli hned v několika výstavních prostorách, co udělali chybu v tiskárně a my museli grafiku předělávat a posouvat spuštění a finiš všech příprav připadl na nejhustší zkouškové týdny nás všech…

… se to povedlo :).

12. 6. v 17:30 jsme narození našeho „dítěte“ oslavili oficiální vernisáží. Nechyběly chlebíčky, novináři, TV Barrandov :D, paní prorektorka, všichni ti, co se na výstavě podíleli a velká spousta dalších. Logicky nikdo nechtěl mluvit, tak jsem logicky mluvila já – sice jsem u toho propotila punčocháče, zapomněla celý připravený projev a jela spatra a pak vypila půl skleničky šampaňského (což je o půl skleničky šampaňského víc alkoholu, než jsem vypila za poslední cca dva roky 😀), ale prý to bylo dobrý!

Kája, srdce celého projektu, jenom zářila a to mi udělalo radost snad největší. Jsem jí moc vděčná za to, co vytvořila a taky že jsme mohly být u toho a dostat tuhle „message“ mezi lidi.

Osobní zkušenost s duševní nemocí má u nás až každý čtvrtý. Přitom je to pořád jakési tabu a podle statistik NÚDZ by 68% obyvatel ČR nechtělo mít někoho s duševním onemocněním za souseda a jen 34% by nevadilo se s někým takovým kamarádit.
Aniž by k tomu byl nějaký důvod.
Aniž by šlo o cokoli jiného, než předsudky, stigma a nedostatek informací.
A my věříme, že se nám podařilo přispět naší troškou k tomu, aby se tyhle věci dál měnily a ti, kteří zažijí nějaké duševní trápení, neměli strach se přihlásit a říct si o pomoc.

 

Výstavu Příběhy bláznovství můžete až do 23. 6. vidět ve foyer Sálu B. Bakaly v Brně (vchod z Café Atlas), odkud se pak přesune do brněnské Olympie. Tam ale rozhodně nekončíme – máme přece rády přehnaně ambiciózní plány!

Tady o nás napsala třeba eMuni a jinak nás samozřejmě sledujte na Insta a FB!

5 Comment

  1. […] téma jsem si vybrala záměrně a z několika důvodů – zajímá mě samozřejmě i kvůli výstavě Příběhy bláznovství, kterou jsme rozjeli a rozjíždíme v nečekaně velkém stylu <3, a taky se tohle prostě […]

  2. […] koukajících očí určitě. Rozklepaný projev. Týmová euforie z dobré věci. O vernisáži Příběhů bláznovství brzo příště. Až to celé vstřebám :). Každopádně do Skautského institutu na Staromáku se […]

  3. […] oddělení) a zas jsme vyrazily vstříc dobrodružství do velkoměsta. V rámci přebývání Příběhů bláznovství ve Skautském institutu na Staromáku nás čekala další část doprovodného programu – […]

  4. […] narození a prvních úspěších výstavy Příběhy bláznovství už jsem se zmiňovala. Od brněnské vernisáže ale uteklo už mnoho vody a my jsme toho s projektem a hlavně […]

  5. […] pátek bylo potřeba vyzvednout na Staromáku Příběhy, což se samozřejmě stalo skvělou příležitostí naplánovat si výlet (nejenom) za činkama. […]

Napsat komentář