NightRun – na stupně vítězů snadno a rychle

Před rokem a pár dny jsme se vesele hnali k Jihlavě – Zuz byla natřená nahnědo a bojovala o poháry mezi kultíky – a odpoledne pak s diplomem pospíchali zase k Brnu, abych si mohl nazout kecky a vyběhnout s ostatními blogerínami na blog run pod záštitou Night Runu. A třeba si domů taky odvést nějaký ten diplom :). O tom, jestli se povedlo, v loňském článku tady.

Během toho roku Zuz choutky stát na pódiu mezi ostatními s odstínem od 60% do 90% čokošky přešly. A tak jsme se mohli předminulou sobotu postavit na start #blogrunu společně a užít si závod na 5 km.

Oproti minulému ročníku si vzal organizaci běhu pro blogery na starost Dan ze zaběhnito.cz a podle počtu přihlášených „kolegů“ jsme se měli na co těšit. Jenže, jak už to bývá, hodně lidí nejdřív chce, ale pak prší nebo je horko, a nakonec sejde se jen skromná skupinka. Naši trojici doplnila Nikča, která spolu s Danem absolvovala i předešlé závody.

O první highlight celého závodu se hned v úvodu postarala právě ona. Stejně jako loni jsme totiž předbíhali ve startovním koridoru stylem přelézání zábran, které se jí stalo osudným a nádherně si roztrhla kalhoty přes půl zadku, pobavila všechny kolem a nám připravila kvalitní materiál do článku.

3,2,1 start

Zůstávám zaseknutý za pomalejšími běžci a Dan mi utíká. Mise zní jasně, dotáhnout se a držet stejnou rychlost. Po prvních stovkách metrů naskakuje průměrné tempo na 3:46 min/km. Dobíhám pana ZaběhniTo a prohodíme pár slov, že to s takovou do cíle nevydržíme. Přikyvuje a oba si stěžujeme na bolest v různých částech těla. Po chvilce zvolní, chytá se sympatické brunetky a nechává si mě na dohled. Tempo klesá a blíží se otočka na 2,5. km. Za chvíli občerstvovačka. Beru vodu, jdu. Slyším Dana, jak vtipkuje a po chvíli přechází do chůze.

Znovu mu utíkám a on se rozbíhá po boku stejné slečny jako před chvíli. Skoro to vypadá, jako by to plánovali a vyčkávali, až crossfiťákovi dojdou síly a oni si užijí sladký pocit vítězství.

Ale já se nedám, ještě půl kiláku do cíle se cítím skvěle. Držím tempo… a pak to přijde. Vidím cílovou rovinku. Vidím i Dana, který byl celou dobu za mnou a teď mě bere z boku a trhá imaginární cílovou pásku. Školácká chyba, že jsem si ho nevšiml dřív, ale co se dá dělat, zlato v této nadupané kategorii tentokrát neposbírám :D.

Gratulujeme si navzájem a Dan dodává, že to byl jeden z nejlepších závodů. Konečně se prý pořádně nahecoval. Zároveň přidává pozvánku na další běhy ze série, abychom si mohli vyřídit účty a porovnat své síly znovu. Přijímám a vrhám se na druhý hlavní důležitý milník dne. Občerstvení :D. Ano, to bych nebyl já, aby mi tohle uteklo stejně jako první místo! Jako loni do nás padá jeden závin za druhým, makovej střídá tvarohovej a doplňuje je ořechovej. Po chvíli má boule za ušima i Zuz, která se v cíli ukázala jako třetí #jeeej. Pár minut za ní se přiřítí i Nikča. Voláme maminkám a míříme odpočívat do stanu.

Padá večerní chlad, očka se klíží a představa čekání na vyhlášení za hodinu a půl nás děsí, ale aspoň máme možnost trochu víc poklábosit, udělat závěrečná selfíčka a podělit se o všechno na sociálních sítích.

Posledním highlightem je jednoznačně pódium, kde můžu stát po boku super lidí a hlavně NÍ! Máme toho za sebou hodně, ale tohle je poprvé, co jsme si šli pro placky společně :):). A ano, je důležité si správě vybrat kategorii, to nepopíráme :D.

Ještě jednou díky Danovi za pozvání, Night runu za umožnění startu a taky za ty záviny! 🙂

1 Comment

  1. Lucka says: Odpovědět

    Heezkýý! 🙂

Napsat komentář