CFT Battle 2015 – Pohádka o čtyřech princeznách

První zkouška ohněm, i tak bych mohl popsal minulou neděli, kdy nastal ten pravý čas (podle dvou blondýnek) na první společné crossfitové závody. Ale vezměme to pěkně od začátku, protože samotný závod byl jen vyvrcholením několikaměsíční snahy.
12241039_910874398994243_1936624560362413367_o

Foto: Eve Photography

Všechno to začalo někdy koncem léta, kdy mi psalaMarkét, že jsou s Kiki rozhodnuté jít závodit, ale nemajížádné fešáky na doplnění týmu. Pár dní trvalo, nežjsem ustoupil jejich přemlouvacím technikám a souhlasil, že s nimi půjdu. Stejně tak podlehl i David (v našem příběhu mu říkejme třeba Dodo), který je důležitou součástí týmu PRINCEZEN (ano, tak jsme se opravdu jmenovali :D). Já tak trochu #somprincezna a taky mezi všemi testosteronem narvanými názvy týmu to bylo prostě cool a všichni o nás věděli.

IMG_0239

Zádrhel se objevil ve chvíli, kdy došlo ke zveřejněníkvalifikačních standardů – některé cviky jsem neměl zdaleka tak dobře natrénované, jak bych si představoval, a učil se je na poslední chvíli. Marně. Naše video vypadalo jako partička dětí skotačící na hřišti a snažící se vzájemně zabít jeden druhého vzpěračskou osou 😀 Nečekaně jsme i přes bídný výsledek nakonec postoupili do hlavního závodu, takže byl čas na paniku.

IMG_0109

#LiftThatShit kralovalo našemu kvalifikačnímu videu, správný slovník pro princezny :).

Ta trvala zhruba měsíc a bylo to hlavně obdobíspolečného trénování, jak na klasických lekcích crossfitu, tak vzpírání a gymnastiky.

FullSizeRender-1

Podařilo se nám s Kiki sladit většinu tréninků a odjet si je společně i když ostatní neměli čas. A když mohli, tak jsme si užívali bolest ve 4, protože nikdy nešlo o lehkéworkouty a čím větší prasárna to byla, tím víc jsme si to užívali (zvrácené, já vím 🙂). To vše se podepsalo na Dodovi, který se nám těsně před závody začal rozpadat a nakonec ho skolila nemoc. Proto byl čas na paniku č.2., že neseženeme náhradu a nepůjdeme vůbec. Naštěstí se zadařilo, holky použily všechny své vnady a Dodovo místo nahradil Jirka :).

IMG_1086

Den závodů, konečně (nebo jak pro koho). Na mě se nervozita podepsala jako před každým závodem – 3h spánku a zbytek noci koukám, jak Zuz chrápe, přemýšlím, proč tam vůbec lezu, vždyť proti nám budou stát top týmy z ČR (a já pořád neumím ani DUs). Neuklidňovalo mě ani neustálé podporování Markét, která se tak snažila vyžehlit fakt, že s tím nápadem přišla.

 

FullSizeRender-2

Naštěstí první WOD nevypadal až tak špatně, když pomineme fakt, že mé prstíčky velikosti minipárečků ne a ne pořádně chytnou 15kg kotouč. Jednalo se o 2 kola po 30 výstupech na bednu pro všechny členy týmu s 15kg kotoučem v každé ruce, mezitím dva ze tří členů týmu museli viset na hrazdě.

IMG_1641

IMG_0025

Nebylo nic, co by pestotisíc kilo křídy nevyřešilo a vše šlo na pohodu. Což dokazují i fotky, že :D.

IMG_0005

Klíčové bylo správně sestavit tým a to se povedlo, protože první šli dlouhoprsťáci, a tak jsme si nakonec vybojovali posun ze 41. místa na 21.

IMG_1651

WOD číslo 2 přišel po úmorných 2 hodinách čekání v chladné hale, takže si dokážete představit, jak moc se nám chtělo jít udělat 400 wall ballů bez možnosti zastavení a předávkou stylem hození na terč a chytnutím medicinbalu druhým členem týmu. A tak pořád dokola, než uplynulo 15 min. Když už se náhodou WB zastavil, dostal celý tým 5 trestných synchronizovaných angličáků.

A tady byl kámen úrazu. Po chvíli jsem měl pocit, že děláme víc burpees než samotných hozených míčů na terč a stejného názoru byli i rozhodčí. Souhlasně kvitoval i Jirka, který prostě jen chrlil jedno sprosté slovo za druhým. Vůbec se mu nedivím, taky mi jich hlavou problesklo asi milión.

DSC_0598

S odstupem pár dní můžu říct, že i přes nedokončení všech wall ballů v limitu jsme je neošidili. Já i dva dny po nemůžu chodit jako normální člověk a asi si dovedete představit, jak jsem reagoval, když nám v pondělí ve škole nefungoval výtah :D.

IMG_0192

Protože pokud si po WODku nelehneš na zem, tak to neplatí :D.

Ale zpět k závodění. Tenisová hala, kde se soutěžilo, se začala pomalu plnit a blížil se čas na poslední WOD před semifinále. Konečně s činkou! Aby to nebylo tak jednoduché, skládal se workout ze dvou částí oddělených minutovou pauzou. V tom prvním bylo za úkol udělat maximální počet opakování na deadlift s 60kg osou, bez ohledu na to, o jakou princeznu šlo, předání opět ve vzduchu a každý z nás musel činku zvednout alespoň jednou.

DSC_0576

Pro naše holky to byla skoro jejich maximálka a tak se rozhodly, že bude lepší odkroutit si 3 (přece neudělají ostudně jen jedno 😀) opakování, pak se té těžké osy co nejrychleji zbavit a sekýrovat nás s Jirkou. Ale nebudeme si nic nalhávat, to samé jsem si přál i já po první desítce.

IMG_1661

Jedna desítka, druhá a snad i třetí, to už jsem v té chvíli nepočítal a předával Jirkovi, který jel bomby a skončili jsme po 2 min se 73 reps.

FullSizeRender-3

Minutka času na přípravu poslední části – nemilosrdnou „Fran“, kterou většina atletů nemá zrovna v lásce. Šlo o 21-15-9 thrusters se 40kg osou pro chlapce a 25kg pro holky v kombinaci s 21-15-9 pull-ups.

IMG_1676

Popravdě to bylo první WOD, kdy jsem nebyl nervózní a věřil si, i když jsem tuhle krásku ještě nikdy předtím nejel. S Kiki jsme začínali na shybech a i přes stížnosti všech okolo na moc tlustou hrazdu jich padlo v kuse 15, pak posledních 6, oddychuji a řvu na ostatní, kteří ještě makají. Jednou z podmínek bylo, že se smíme na cvicích střídat až všichni dokončí své stanoviště. Thrustery rozděluji a dávám odpočinou kolenu, naštěstí drží.

IMG_0273

IMG_0263

Další opakování 15 a 9 už jdou trochu mimo, pamatuji si jen, jak na někoho řvu a někdo huláká zase na nás. Nakonec končíme necelou půlminutku před časovým limitem a to jsme ani nedoufali, že se nám povede dokončit první kolo. Odnáším si kromě pestotisíc kilo křídy na oblečení i skvělý pocit a natrhnutý mozol na ruce, bez toho by to asi nešlo :).

IMG_0258

IMG_0295

I přes maximální podané výkony semifinále neklaplo. Tam postoupilo jen 20 nejlepších týmu a na to jsme zatím neměli.

IMG_0269

Odcházeli jsme se skvělým pocitem, vztyčenou hlavou a hromadou zážitků. Nikdo z nás totiž nečekal, že dopadneme takto dobře (ano 32 místo je boží) :).

Závěr dne patřil už jen 2h AMRAPU na running sushi s celým týmem, Zuzkou, Luckou a Nikčou, kterým bych rád poděkoval za skvělou podporu a fandění přes celé závody :).

DSC_0565

A v neposlední řádě patří velké díky i klukům z gymu (Mirovi, Mergimu a Matějovi), kteří mi
pomohli se dostat až sem!

Napsat komentář