Pražské dobrodružství, aneb Olympia&EVLS

Venkov vyrazil do Prahy a pátek a sobotu jsem strávila v Tipsport aréně na kulturistických závodech – amatérské Olympii a profesionálním EVLS Prague Pro. Z celého výletu se ještě dávám dohromady, protože zážitky byl fakt nabitý (a spát se může jindy!).

Olympia Amateur Prague

V 6 ráno jsem v polospánku a s kaší v kyblíku od kešu másla (oh yess) nasedala spolu s částí naší SK Moog Brno týmové rodiny do auta a vyrazili jsme ku Praze.

Na místě jsme se úspěšně našly s Blaničkou Hankou a bleskově zamířily narvat se na nejbližší zábradlí, protože na scénu už nastupovaly malé „bikiny“ a mezi nimi i Verča Wisiorková.

Jak už to tak v posledních letech chodí, bikinek bylo jak malých myší, konkurence veliká a jak se z takového počtu vybírá top 15 (nedejbože pak ta nejlepší) je mi záhadou.

S Verčou jsme se následně našly i na expu, tak jsme měly pódiové zážitky hned z první ruky.

Mimochodem, když se fotíte s nádhernou čokoládovou bikinou v den závodů, ani se nesnažte vypadat dobře :D.

Víc než bikin už bylo jen závodníku Men’s physique. Toto je, prosím, jedna výšková kategorie. Plážoví chlapci málem přepadávali z okrajů pódia a finalisty vybírali snad hodinu.

Expo

Možná jsme ho čekali i větší, jsme asi, jak Blanka trefně poznamenala, trochu zhýčkaní záběry na americké megaakce se stovkami stánků… Ale nechyběly oblíbené značky sportovních doplňků a oblečení a desítky kilogramů proteinových tyčinek na ochutnání (jsme poctivé recenzentky, takže nám bílkoviny lezly i ušima).


Ano, dáme si proteinovou palačinku s broskvovým kaseinem a množstvím arašídového másla dle vlastního uvážení, děkujeme pěkně!


Mohli jste se taky potkat (a ulovit podpis, udělat fotečku) s ultraznámými tvářemi světa kulturistiky, pokecat s nimi o životě a následně být utlačen davem, který už čekal za vámi.


Trochu šok pro mě bylo, že někteří chtěli tu fotku se mnou, na to si asi nezvyknu :D. Snad nebylo moc poznat. že můj vnitřní introvert chce utéct a dřepnout si do rožku, ještě na tom budu pracovat. Každopádně to byla samá moc milá setkání! 🙂

Bylo skvělé se konečně osobně potkat s nespočtem známých z blogů i instagramu a pokecat. Doufám, že to ještě zopakujem a třeba v menším mumraji.

Honzíkova cesta

Chození, stání a sezení celý den mi dalo zabrat, ale na večerní trénink zad a hamstringů jsem se stejně těšila jak malý Jarda.
Nasedla jsem tedy na nejbližší metro a nadšeně zamířila směr Olympia Fitness. Na Opatově vystoupila, chtěla zkontrolovat kudy dál… a místo toho koukala na displej vybitého mobilu a odraz svého zoufalého obličeje.
Nevadí.
Tak sakra, Zuzano, ráno jsi se dívala, jak se tam jde, je to 10min, tak nejsi retard, ne.
Vyrazila jsem.
Můj krok ubíral na jistotě, ptám se asi 4 pejskařů, nikdo neví, kterým směrem je Opatovská.

Neva, jdu dál. Kolem široká vozovka, podezřelé parky, lesy paneláků.

Už jdu 20min, něco bude blbě.
Záchrana v podobě autobusové zastávky na obzoru, výborně, tam bude mapička a možná milý lid, co mi pomůže.
To není zastávka. TO JE STANICE METRA OPATOV.
Nepouštějte mě nikam samotnou.

Kupuju lístek, nasedám do busu, vystupuju před fitkem, biju se do hlavy.

Negativní energii jsem vydala mezi železem a Olympiu v Opatově hodnotím veskrze pozitivně – moderní fitko se super stroji, jednoručkami i osami a hlavně spoustou normálních lidí, co fakt cvičí :).

Obvykle se tam ještě pohybuje větší než malé množství českých bodybuilderských hvězd, ale ty dnes pochopitelně pařily jinde.
Domů už jsem trefila naštěstí hladce. A když říkám domů, tak mám na mysli útulný studentský byt milé Blaničky, která mi poskytla přístřeší.
A boží zeleninovou polívku!

Sobota mezi profíky

Polívkou to neskončilo, ráno mě čekaly teplé a slaďoučké proteinové lívance. No nemilujte ji!

Jsem strýček Skrblík a proto si lístky na MHD kupuju jen když není zbytí. A ranní tři čtvrtě hodinka pěšky probouzející se Prahou stála sakra za to 🙂

Hlavním tahákem sobotního programu bylo samotné EVLS Prague Pro, tedy závody profíků v kategorii Bikini fitness, kulturistů do 212 liber a těch největších opičáků v Open.
Tomu ale ještě předcházely 2 kategorie amatérské a boje o absolutní vítěze. Profi kartu mezi bikinami naše Adél Storzerová sice nezískala, ale formou předčila mnohé profesionálky, které přišly po ní.

Odpolední pauzu jsme využili maximálně – nejdřív na týmový trénink v nejblížším fitku (aneb jak si udělat z výletu do Prahy poznávací zájezd po posilovnách) a následně na kafi s Blankou a Hankou, protože včera nám to nestačilo.

Kde jsem narazila Amandu Latonu (mou nejoblíbenější a nejkrásnější profi bikinu a vůbec ženskou na celým širým světě, kdybyste to jako nevěděli), která mě objala, řekla, že je ráda, že mě poznává a ani jí nevadilo, že koktám jak 14letá slečna, když potká Bena Christovaa (Toho jsem potkala taky. Usmál se na mě. To se mám 😀).

Výhodou trenéra a týmového tatíka, který je i mezinárodním rozhodčím, je mimo jiné živý report ze zákulisí – tady třeba s Milanem Šádkem, pro kterého byly závody premiérou mezi profesionály.
Milana jsem měla možnost poznat na soustředění talentované mládeže a od té doby mu maximálně fandím. Sympatický, skromný a moc milý borec, který si prošel vším možným a dotáhl to až na nejmladšího českého profesionála.
Takovou podporu, jaká se ozývala při jeho volné sestavě, už nezažil žádný závodník. Dav ječel nadšením, Milan se smál jak sluníčko, všichni mu to strašně přáli a já jsem měla už při prvních tónech Bryana Adamse husinu po celém těle.
Nakonec obsadil skvělé páté místo.

Poslední předání medailí a tučných šeků, půlnoc odbila, já jsem na tvrdé sedačce už párkrát zachrápla a byl konec.

Sraz se zbytkem výpravy byl u vchodu pro VIP, ale tak nebudu čekat venku v té zimě, ne? Ochranka už někde pospávala a já najednou stála mezi načančanými profi bikinkami ready na pozávodní banket a těmi největšími bouchači na světě. Big Ramy, Dennis Wolf, všechny ty tváře z plakátů, byla jsem jak Alenka v říši divů.

Nakonec jsme s bikinkou Kačkou ulovily foto s Williamem Bonacem, který byl stejně široký jako vysoký a v zubech měl víc zlata než já budu kdy vlastnit.

(Z únavy jsem přišla o vlasy).
V autě jsem upadla do bezvědomí v první zatáčce a dospávala ještě půl neděle.
Byl to prostě nabušený víkend!

Napsat komentář