Přes bolest a strach pro Trifektu

Sedím v autě směrem do práce a začínám psát. Schválně jsem si nechal několik dní odstup, abych porozuměl tomu, co se to minulý víkend vlastně stalo.

 

Celá závodní sezóna byla delší než jsem původně čekal. Na začátku roku přišla nabídka zkusit jakýkoli Spartan Race. Stálo nás to dlouhé přemýšlení, ale nakonec bylo jasno – společně se Zuz odběhneme nejkratší sprint. Hlavní podmínku s minimem vody splnily Kouty.

S trochou sněhu a taky breku u koupání se v ledovém potoce jsme byli v cíli, oba a v jednom kuse. Celý extra šťavnatý článek najdete zde.

Sprint dobrý. Ale nebylo mi jasné, co všichni vidí na Super a Beastu. Vždyť je to jen delší verze pohodového závodu.

Po pár dnech, kdy mě v hlavně hlodala myšlenka to zkusit, jsem psal zprávu? “Ahoj, nebylo by, prosím, možné, zkusit i další závody?”. Odpověď vám je asi jasná.

Valčianska dolina SUPER

Jednu krásnou letní neděli jsem vyvezl Zuz na výlet snů. Na Slovensko. Cesta byla tak moc boží, že jsem měl strach, jestli vůbec dojedeme a hlavně kolik ztracených pneumatik nás to bude stát :D.

I přes tuto menší zradu zvládáme a 20 min před startem parkujeme. Běžím na záchod. Zuz pro startovní set. Nicméně nemám revers, takže to má za 30 angličáků #sorrynotsorry. A start.

Mým jediným cílem bylo si závod užít. A taky doběhnout děcka z Ostravy, kteří startovali o 30 min dřív. První tři kilometry běžíme kopeček nekopeček s partou dalších dvou lidí v tempu okolo 4:30. Přibrždění nastává na přecházení kladiny, padám a dávám si trestné burpees. Pak ještě jednou na kombinaci monkey baru s navazujícím ručkováním na zavěšených kruzích, hnus.

Pak už si jedu svoje. Na 7. km plním první z cílů. Ostravu nechávám za zády. A po chvíli už stojím pod sjezdovkou a nevěřím vlastním očím.

Matně si vzpomínám, že jsem pod tím samým kopcem stál už někdy dřív. Jako malej tlustej kluk s lyžemi a pravděpodobně jídlem v ruce. Jen jsem neměl pocit, že se z toho asi po…. Do tohodle mám běžet?

Jde to. Střídání chůze a běhu je ideální. Bolí to, ale to k tomu přece patří. Úspěšné zdolané překážky i kilometry naskakují. Kochám se nádhernou přírodou. Fakt peckovní závod. Teda do doby, než doběhnu k vodní nádrži.

Můžete jen hádat, kdo se drží za hlavu 😀  Foto: Attila Jakab

Okolo 20. min přešlapuji na kraji s vodou po kolena a přemlouvám hlavu, že to zvládneme. Další minuty trávím pomalým posunem na druhou stranu. Aspoň do doby, než zahučím komplet pod vodu. Vracím se zpátky do míst, kde dosáhnu. Jede za mnou týpek na lodi, aby mě zachránil. Připadám si jak v Baywatch :D. Chvilku spolu mluvíme a nakonec mě přemlouvá, že to je už jen kousek a zvládnu to! A taky jo. Díky němu zdolávám to nejhorší na trati. Cestou do cíle pak ještě minu oštěpem, klasika. Proplížím se v potoce pod ostnatým drátem a je to! Cítím jen radost, bolavé koleno a chuť běžet víc.

Výsledek nad očekávání. Celkový čas 2 hodiny 59 min na 17 km. Pořadí 214. a ve věkové skupině 55. Spokojenost. Nádhernej závod!

Přání zkusit víc se mi splnilo o dva měsíce později.

Kubínská Hoľa BEAST

Vím, že jedu sám. Zuzka si pro tentokrát nechá krásy Slovenska ujít a vůbec se ji nedivím. Vstávat ve 4:30, jet skoro 4 hodiny, pak 5 hodin čekat a jet stejně dlouho zpátky. Něco mi říká, že by to nebyl výlet snů :D.

Ano, vyrážel jsem takhle brzo. Po necelých 5 h spánku ideálka. Ráno jsem do sebe kromě kousku tyčinky nic nedostal a závod se blížil. Občas přišla menší panika, jestli to mám fakt zapotřebí. Jestli neotočit volantem a nevrátit se zase domů. Ale nejsem posera, mi znělo v hlavě.

Při nástupu do koridoru jsem byl jeden z mála z naší startovní vlny, který neměl na zádech camelbag, za podkolenkami gely a tyčinku v kapse. Protože je to přece “jen” o pár kilometrů delší než Super a ten byl v pohodě i bez toho (jasně, jsi borec, úplnej IronMan!).

Foto: Attila Jakab

Z prvních 2,5 km na trati si popravdě kromě Memory testu (AT6P5VXA) a toho, že jsem si odkroutil prvních 60 angličáků, pamatoval jen to, že to bylo pořád do kopce.

Ze sjezdovky se najednou stala jen cestička pro jednoho, táhla se po hřebenu lesem a borůvčím. Kolem to vypadá jako v dokumentu v BBC, neskutečný. Kochám se panenskou přírodou a do toho jedu stále AT6P5VXA.

Z lesa zpátky na sjezdovku a k nejkomičtější překážce dne. Na nohy si musíme nasunout gumu a s ní přehopsat okruh a překážkami. WTF?

Minu ještě několik překážet včetně pytle s pískem (ten bolel, i když to tak asi nevypadá 😀) a dostávám se po 12 km k vodní nádrži. Voda = problém. Chvilku stojím ponořený po pás. Zkouším plavat, ale dnes ne. Těch 50 m prostě nedám.

Odkroutím si horko-těžko trestné angličáky a chci běžet dál. Jenže tam se to celé zlomilo.

Vzdal jsem vodu a hlava se na to vykašlala kompletně. Občas běžím, ale většinou spíš jdu nebo klusám. Mám hlad. energie je fuč a přemýšlím, jestli vůbec něco cítím. Z Olympu padám na posledním úchytu. Smůla. Další burpees.

A hle. Fakt nějaký pocit přišel. Postupně dostávám křeče do břicha, nohou a zad. S každým dalším stoupáním víc a víc proklínám všechny dřepy na čtvrtečním tréninku. Byl to pěkně blbej nápad.

Od 16. km nevím, jestli vůbec chci pokračovat. Ale nějak se sunu. Okolo 18., kdy se vrátíme zpátky ke startu, přemýšlím, jestli to nezabalit úplně. K autu je to kousek. U občerstvovačky sedím. Koukám na další překážky. Monkey Bar, Traverse Wall a lano.

Ještě to zkusím. Vše bez trestu a znovu do kopce. Přeskočím několik zdí a uprostřed kopce si sedám. Do cíle jsou to maximálně 2 km, ale i tak 10 min jen koukám kolem.

Do albíčka, sluší mi to! Foto: Attila Jakab

O kousek výš je další voda. Dvakrát podplavu a sunu se k oštěpu. Trefuji, drží několik sekund a padá. To prý neplatí a jdu si pro další porci angličáků. Po nich rovnou k cíli. Z kopce. Stále se jen tak soukám dolů. U Multiringu minu rukou zvonek. Jeeeej! Mám štěstíčko na angličáky.

Prý je to nejvíc antisexy fotka, co mám 🙁 #stayskřítek

Posledních 5 překážek je easy. CÍL. První si jdu pro banán. Až později se vracím pro medaili. Připadne mi, že si ji nezasloužím. Jsem zklamaný sám ze sebe.

Celkově si si odvážím po 4 hodinách a 48 min 210 angličáků, 20,7 km v nohách a 598. místo celkově a 116. ve věkové kategorii. A hlavně respekt.

Nebyl jsem na něco takového připravený jak fyzicky, tak ani psychicky.

Rezolutní rozhodnutí, že už to nikdy nechci jít, mě rychle přešlo a zcela určitě vím, že se na start chci postavit znovu. Věřím, že mám navíc a chci si to dokázat.

Nic z toho by se ovšem nestalo bez Reeboku. Parťáka, který závody domluvil a taky mě vybavil. Oblečení přežilo bez újmy a to jsem ho zrovna nešetřil #YOLO.

Lehce omytou hromádku stačilo jen nechat před pračkou a nějakým magickým trikem bylo druhý den čisté a voňavé (díky, mami 🙂).

Jó a kdyby náhodou chtěl někdo z vás příští rok ufňukaného parťáka na závody, tak tady jsem!

Nebo pokud by někdo toužil po spartanských kraťasech, tak ty moje v L-ku jsou k dispozici. Nějak mi za ten rok začaly padat 😀 Přenechám třeba za ořechové máslo 🙂

3 Comment

  1. Andrea says: Odpovědět

    Jak si tak čtu tvůj článek tak vzpomínám na své letošní úplně první závody Spartana a jen se musím smát 😀 pocity jsem měla místy podobné a hlavně voda ve Valčianské dolině? To byl nejhorší test mé psychické i fyzické síly kdy jsem v polovině hledala málem pomoc zmíněného záchranáře s člunem, nakonec parťáci dopomohly a já jen s menším panickým záchvatem po doplavání pokračovala dál 😀 (mimochodem ve V. D. jsme „běželi“- dávali bacha ať nespadneme z kopce- chvíli kousek od tebe 😀 ). Každý závod jsem si říkala proč to dělám ale teď s odstupem jsem pyšná na mě a náš tým (Crossfiters Ostrava) že jsme to zvládli a příští rok jedeme 100% znova a to už nebude jen s cílem užít si to ale trochu i lepší výsledky 🙂 Takže pokud chceš můžeš jít do toho s námi 😉

    1. Tom says: Odpovědět

      Měla si s tím borcem na loďce pokecat, byl strašně v pohodě 😀
      Faaakt? Měla si volat, aspoň bych poznal nové lidi. Pokud si vzpomenu nebo vy, tak se rád ozvu. Díky za nabídku 🙂

      1. Andrea says: Odpovědět

        No já už neměla celkem sílu si s ním povykládat a byla jsem ráda že jsem se dostala na druhý konec 😀 Ale už trénuju plavání tak snad to příští rok nebude tak tragickéé 😀 No nechtěla jsem tě vyrušit z koncentrace, co kdyby jsi náhodou běžel na čas a já ti to zkazila 😀 Určitě budeme rádi když se kdyžtak přidáš. Čím více lidí do týmu tím je větší zábava 🙂

Napsat komentář