#psychoPondělí – nový projekt, co mě fakt baví

Už několikrát jsem se na blogu svěřila se svým zájmem o psychiatrii jako vysněný lékařský obor. Jedna z věcí, která mě do budoucna láká, je podílet se na destigmatizaci duševních onemocnění. Ve většinové populaci pořád panuje řada mýtů – ať už o psychiatrických chorobách, těch, kteří se s nimi léčí, nebo terapeutických postupech. Ve výsledku pak nejvíc trpí právě nemocní, na které se často díváme skrz prsty, protože jejich chorobě jednoduše nerozumíme, máme z nich strach a řídíme se zakořeněnými předsudky.

Když si někdo zlomí ruku, asi se mu kvůli tomu nezačnu vyhýbat, neodsoudím ho s tím, že si za to beztak může sám, protože je to slaboch, nebo ho ještě dlouhou dobu poté neodmítnu zaměstnat.

Není divu, že mnozí se za své problémy stydí a nedejbože!! aby se s nimi svěřili odborníkovi. Nejsou přece blázni!

Ale věci se mění, pohled na psychiatrii je výrazně jiný než byl před 20 lety a já věřím, že se informovanost veřejnosti a přístup k nemocným bude dál jen zlepšovat. A pokud můžu svojí troškou přispět do toho procesu, budu moc ráda :).

Každý pondělní podvečer teď věnuju na svém Instagramu některé z duševních chorob.
Začala jsem s tím hlavně pro sebe. Nastudovat diagnózu hned z několika odborných zdrojů, vybrat to, co je důležité a zajímavé, vtěsnat to do krátkého příspěvku a přeložit do „lidštiny“, aby i neodborník dobře rozuměl podstatě nemoci, to pár hodin a zpocené čelo zabere. Mě to nejenom baví, ale vždycky se i dost naučím.
Tyhle miničlánky dneska v původním znění přenáším i sem na blog.

 

První díl miniprojektu #PsychoPondeli 👩🏻‍⚕️ , kde se budu snažit přiblížit některé z duševních nemocí, protože se o nich pořád ještě nemluví dost😊.

GENERALIZOVANÁ ÚZKOSTNÁ PORUCHA😬

Za svůj život se s ní setká asi 5-10% lidí, ženy 2x tolik než muži. Vzniká nejčastěji u mladých dospělých, nejspíš jako kombinace genetických vlivů a zvýšeného stresu, což vede k poruše chemické rovnováhy v některých oblastech mozku (amygdala, prefrontální kortex…)🙉.

Když půjdeme v noci sami lesem, přirozeně můžeme cítit úzkost, obavy a rozrušení, což je ale z evolučního hlediska správně, protože budeme ostražitější před možným nebezpečím. Pokud ale „mozek onemocní“ a okruhy úzkosti budou aktivovány dlouhodobě, ne jen když je potřeba, je to špatně👎.

Typickým projevem generalizované úzkostné poruchy je alespoň 6 měsíců trvající výrazné napětí, proměnlivá úzkost, strach a obavy z každodenních problémů. Nemocní se nadměrně zaobírají stresujícími myšlenkami, katastrofickými scénáři, špatně spí, bojí se budoucnosti, mohou cítit vnitřní chvění, nejsou schopni odpočívat. Často si uvědomují, že se stresují zbytečně, ale nedokážou tomu zabránit😒. Bývají i tělesné příznaky, jako je bušení srdce, třes, obtížné dýchání, nevolnost…

Léčbou GÚP je psychoterapie, farmakoterapie (SSRI, buspiron, pregabalin…) nebo jejich kombinace.

 

#psychoPondeli, díl druhý – po Generalizované úzkostné dneska přichází na řadu

BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA,

dříve nazývaná taky Maniodepresivní psychóza.

Touto nemocí trpí něco přes 1% populace a dědičnost tu má o trochu větší slovo než u úzkostí, často se v rodině najde další nemocný. Začíná nejčastěji kolem 20. roku, ale dlouho může probíhat bez správné diagnózy. Prognóza je horší než u „klasické deprese“ – cca 20% končí sebevraždou.

Přesnou příčinu vzniku zatím neznáme, zdá se, že se zase jedná o kombinaci genetické predispozice a vnějších vlivů. Výsledkem je porucha fungování mozkových mezibuněčných poslů – noradrenalinu, dopaminu a serotoninu.

Projevuje se střídáním extrémních nálad a období bez příznaků (to může trvat měsíce až roky). DEPRESIVNÍ epizoda trvá min. 2 týdny a vyznačuje se abnormálně skleslou náladou, ztrátou zájmů a poklesem energie (o depresi samotné víc zas jindy). Zato MANICKÁ fáze je její pravý opak – člověk se cítí prostě úžasně, najednou nepotřebuje spát, myšlenky i slova mu běží tryskem, má veliké až nerealistické plány (zachrání svět, vynalezl úžasný přístroj…), může začít utrácet velké peníze a zadlužit se, chovat se nezodpovědně a riskantně. Většinou se sám léčit nechce, protože je přece „zdráv“ a v životě se necítil líp.

Fáze se nemusí střídat pravidelně. Nemocný může zažít např. jen jednu mánii a několik depresivních epizod.

Léčbou BAP jsou hlavně tzv. stabilizátory nálady a antipsychotika, případně ECT (elektrokonvulzivní terapie = elektrošoky. Což by mohlo být hodně supr téma třeba pro příště!), pomoct může i psychoterapie.

Bipolární afektivní porucha je závažná choroba, která postihne život nemocného i jeho okolí. Trpěli/trpí jí např. Carrie Fisher, Stephen Fry nebo Miloš Kopecký.

Při dlouhodobé a pravidelné léčbě může být ale dlouhá léta bez příznaků.

 

#psychoPondeli 🤓 n.3:

DEPRESIVNÍ EPIZODA

„Mám depku,“ řekne často člověk, který má zrovna špatnou náladu a není mu hej. Deprese je ale nemoc mozku, duševní choroba, o jejímž vzniku toho víme dost, ale pořád ne všechno. Vliv má genetika i stres a těžké situace, které nás mohou v životě potkat. Při vzniku nemoci pak pravděpodobně hrají roli změny v některých částech mozku a hormonů (osa hypothalamus-hypofýza-kůra nadledvin), nerovnováha a nedostatek serotoninu a dalších působků v mozku nebo rozhození cirkadiánních rytmů (rytmů spánku a bdění).

Někdy v průběhu života se s depresí setká asi 20-25% žen a 7-12% mužů. Nemocný cítí skleslou náladu, která trvá minimálně dva týdny a často je horší ráno. Bývá vyčerpaný, jednoduché úkoly vyžadují spoustu sil, těžko se soustředí, špatně spí, nemá chuť k jídlu a do života celkově. Dřív oblíbené činnosti ho netěší, trápí ho negativní myšlenky a výčitky svědomí😣. 2/3 má někdy myšlenky na sebevraždu, 7-15% nemocných ji dokoná.

Léčba: antidepresiva (SSRI, SNRI…)💊, psychoterapie a jejich kombinace, ECT („elektrošoky“) u těžké deprese.

Velký vliv na zlepšení stavu u lehké až střední deprese je prokázaný také u pravidelné fyzické aktivity🏃 a vyváženého jídelníčku🍎. Alkohol může depresivní náladu na chvíli otupit, ale dlouhodobě má přesně opačný účinek.

Depresivní porucha je 4. nejčastější choroba vůbec📈. Pořád je ale spousta nemocných, kteří nevyhledají odborníka, „léčí“ se sami např. alkoholem a následky mohou být fatální. Snad se to brzy změní. Není se za co stydět a není slabost říct si o pomoc.

Dnešní #psychoPondeli 👩🏻‍⚕️ trošku jinak:

ELEKTROKONVULZIVNÍ TERAPIE (ECT) neboli „ELEKTROŠOKY“⚡️⚡️⚡️

Středověká, málem mučící a dávno překonaná metoda?😬 Ne tak docela.

Elektrošoky si vysloužily hrůzostrašnou reputaci a ne zcela právem. Mnoho lidí překvapí, že se vcelku běžně používají dodnes a patří v psychiatrii mezi nejefektivnější a nejbezpečnější terapeutické postupy☝🏻.

ECT se využívají u závažných nemocí – nejtěžších depresí, zejména těch, co nereagují na léky, stejně tak pomáhají pacientům s mánií nebo katatonní schizofrenií. Představa některých lidí (ano, udělala jsem tu chybu a navštívila pár konspiračních webů i s diskuzemi pod článkem🙈😂), že se elektrošoky aplikují neposlušným pacientům, kteří naštvou lékaře, je… mimo😳.

Možná se vám vybaví hrůzná scéna z Přeletu nad kukaččím hnízdem plná křečí a bolesti. Tak ECT opravdu neprobíhá🤔. V celkové anestezii se za přítomnosti psychiatra, anesteziologa a dvou sester aplikuje krátký výboj. Pacient celou dobu spí a díky aplikaci léků pro uvolnění svalů na celém zákroku není nic moc dramatického.

Přesný mechanismus účinku není dosud úplně známý. Víme, že po ECT dochází ke zvýšení průtoku krve mozkem, zvýšení metabolismu v tkáni, změnám na receptorech a k uvolnění některých neurotransmiterů💡 – což jsou podobné efekty, které mají i nejnovější léky.

Nežádoucím účinkem bývají přechodné poruchy paměti, které samy odezní.

Elektrokonvulzivní terapie je metoda, která je bezpečná a pomáhá, zejména pacientům s nejtěžšími formami duševních nemocí. Významně snižuje sebevražednost a v mnohých případech zachraňuje život pacienta. Její největší nevýhodou zůstává dost možná její špatná reputace🤷🏻‍♀️.

 

Reakce hned na první post o Generalizované úzkostné poruše byla… neskutečná. Desítky komentářů, soukromých zpráv, mailů. Ať už ujištění, že o podobná témata je zájem, nebo ohlasy těch, kteří GAD trpí a chtěli to s někým sdílet.

A o to jde!

Ukázat, že duševní onemocnění nejsou něco tajemného a nebezpečného. Že to není ostuda. Za angínu byste se snad taky nestyděli. A hlavně, že se o nich stále ještě nemluví dost a mělo by se. A pořádně nahlas :).

Za nějaké 4 týdny jsem zpátky s druhým číslem tohohle miniseriálu a budu ráda za tipy, o jakých dalších #psychoTématech byste si rádi přečetli a co by vás zajímalo nejvíc.
A stejně tak za feedback a případnou diskuzi!

14 Comment

  1. Evelína says: Odpovědět

    Super téma, psychické poruchy mě svým způsobem vždy fascinovaly :). Zajímalo by mě např. nějaké info o schizofrenii:)

    1. Tyna says: Odpovědět

      Zuz moc děkuji za tento projekt. Sama jsem si prošla léčbou depresí a přesně vím, jak na takovou zkušenost umí okolí reagovat. Dokonce i rodina měla problém s tím, že se s něčím podobným léčím. Reakce typu „Co řeknou lidi?“ nebo „Ta doktorka si to určitě vymyslela a ty jsi zdravá“. Nebyla jsem zdravá a věděla jsem to. Vše co se bojí vyhledat pomoct můžu jen říct, jděte do toho… není to nic špatného, naopak uleví se vám 🙂 a život zase získá smysl.

      1. Zuz says: Odpovědět

        Taková zkušenost mě mrzí, bohužel je dost častá :(. Díky za tenhle koment 🙂

        1. Tyna says: Odpovědět

          Me na jednu stranu mrzi…na druhou stranu jsem za ni rada, protoze diky ni vim, ze se se vsim dokazu poprat…a kdyby ten koment pomohl treba jen jednomu cloveku tak budu rada…

    2. Zdeněk says: Odpovědět

      Doporucuji, abyste si precetla knizku „Léky pro duši“ od Doc. O. Vinaře, predního psychiatra a psychofarmakologa. Zde uvadi pripady nekterych psychiatrickych diagnos v literarnim zpracovani. Na konci kazdeho pribehu – kapitoly je pak odborny rozbor konkretni nemoci.

      1. Zuz says: Odpovědět

        I já děkuju za tip, pan docent je skvělý :).

        1. Zdeněk says: Odpovědět

          :). …. Dnes je to uz sice okrajova, historicka a zapomenuta zalezitost, nicmene je to nase prvenstvi v psychofarmakologii; pokud mate zajem, podivejte se na film LSD made in ČSSR (je ke stazeni na ulozto.cz). Jak se i ve filmu uvadi, vyzkum na tomto poli celosvetove skoncil. Ovsem v soucasne dobe se znovu otevira vyzkum substanci zahrnutych do seznamu zakazanych latek. Napr. MDMA uz posttoupil do III. faze klinickeho testovani pro uziti pri lecbe PTSD. Zkoumany jsou i dalsi latky a zcela jiste jednou dojde i na LSD. 🙂

    3. Zuz says: Odpovědět

      Určitě na ni příště přijde řada 🙂

  2. Už sa teším na článok o destigmatizácii narcistickej, disociálnej a histriónskej poruchy osobnosti, alkoholizmu + iných závislostí, pyromanie, pedofilného sadizmu + iných parafilií 🙂

  3. Liz says: Odpovědět

    Ahoj Zuzko, sledovala jsem nedávno rozhovor na DVTV s paní doktorkou Klímovou na téma psychosomatika. Zajímalo by mě, jaký máš na toto názor, jestli je opravdu, zjednodušeně řečeno, možné vyléčit se, nebo naopak způsobit si nemoc jen svými emocemi a tím, v co věříme? 🙂 Snad to není hloupá otázka.
    Děkuju.

    1. Zuz says: Odpovědět

      Tělo a duše nejsou dvě oddělené proměnné a neustále se ovlivňují. Dnes často hovoříme o tzv. biopsychosociálním modelu nemoci – to znamená, že bereme v úvahu, že na náš zdravotní stav působí vlivy jak čistě biologické, tak i ty psychické a sociální (tedy společenské). Existuje určité procento pacientů, u kterých je příčina jejich onemocnění opravdu z velké části v té psychice, „klasická“ čistě biologická léčba moc nepomáhá a psycholog nebo psychiatr naopak mohou udělat hodně (typicky někteří pacienti s chronickou bolestí apod.).
      Stejně tak správný přístup k terapii (známe to „věř a víra tvá tě uzdraví“) a pozitivní pohled na svět obecně mají při léčbě velký vliv.

      Na druhou stranu zrovna paní doktorka Klímová je autorkou mnoha minimálně kontroverzních, někdy až absurdních a neplatných tvrzení a ten rozhovor je všechno jen ne nestranný a objektivní. Byla by chyba hledat psychosomatiku za vším. Drtivá většina onemocnění je opravdu způsobena faktory biologickými (infekce, genetická příčina, karcinogen…), ne nějakou emocí. A když si pak někdo léčí rakovinu meditací a nejrůznějšími podivnými alternativními postupy a odmítá terapii moderní a vědeckou, tak to je smutný a špatný a škoda :(.

      Prostě jezme zdravě, hýbejme se, starejme se i o svou duši v rámci psychohygieny a obklopme se dobrými lidmi. V tomhle je mi ten biopsychosoc. model mega sympatickej 🙂

  4. Pokud by ses rozhodla pro psychiatrii, tak by to bylo skvělé! 🙂 jelikož jsem zájemce o studium psychologie, tak se okrajově zajímám i o psychiatrii a lékařů v oboru je fakt bídný nedostatek.. 😛 máš to moc pěkně, stručně i srozumitelně sepsané a je fakt, že destigmatizace je u nás potřeba jako sůl 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Moc díky 🙂

  5. […] nějaký ten pátek a v současné době čítá přes 35 dílů. Jeho domovem je instagram, i když nakoukl už i tady na blog, a pro mě zůstává srdcovou záležitostí […]

Napsat komentář: Zdeněk Zrušit odpověď na komentář