Rozloučení a poděkování

Drazí,
tolik se toho stalo, tolik je toho jinak 🙂 . Možná jste si všimli, možná vůbec ne, ale blog se poslední dva měsíce uložil do (pod)zimního spánku. Nepřibývaly Instaživoty ani povídací články, naopak toho z něj vlastně mnoho zmizelo a já si říkám, že si po více než třech letech společného působení v tomhle prostoru zaslouží vysvětlení co a jak a proč.

V úterý 4. září jsem ho na Tomův instagramový účet sepsala takto:

„Milý instagrame,
tohle je těžký psát a ruce se mi trochu třesou. A zároveň si říkám, jaký jsem trdlo, když mě něco virtuálního (a často nerealistickýho) jako sociální sítě takhle citově bere.

Instaúčet @iamzuz1 už není. Chtělo by se psát, jak složitý a nelehký rozhodnutí to bylo, ale ono vlastně vůbec ne. Protože cítím, že je správný. Začínám novou kapitolu v životě, je čas chránit své pacienty, jejich úzdravu a mimo jiné taky sebe. A když jsem měla dát na misky vah snahu být co nejlepším lékařem vs. svět sociálních sítí, neváhala jsem ani minutu.

Skoro 5 let, přes 4000 obrázků a ještě víc myšlenek naklikaných pod ně. 30 tisíc sledujících, tisíce zpráv, desítky setkání a několik reálných, blízkých a pevných přátelství nebo smysluplných projektů, které by jinak nejspíš nespatřily světlo světa. Žádné negativní reakce a hejty, což teda upřímně zírám.

Dovolím si být teď chvíli patetická. Sdílela jsem se světem svou cestu medicínou, sportovní a závodní zážitky, všechny svoje highs i ty škaredý státnice/rakovina/vztah/únava ze všeho lows. Vytvořili jsme spolu (snad 70) #psychoPondělí a komunitu lidí, pro které je normální se starat o své duševní zdraví stejně jako o to tělesné. Rozběhli jsme Příběhy bláznovství, naplnili sály božích Loono akcí, rozšířili myšlenku, že #jeOKnebytOK. Jsou to jenom sociální sítě, jenom instagram. Ale vzniklo toho, díky vám, spousta dobrýho.

Na rozloučení mávám a prosím – koukejme na ten svět socsítí s velkou rezervou, berme si z něj jen to užitečný, žijme hlavně venku.
A starejme se o svou duši.

Děkuju. Za všechno❤️.
Vaše Zuz.“

Výše zmíněné se blogu týká jen částečně. Ten pokračuje dál, hlavně jako Tomův osobní prostor, a jeho konkrétní podobu nejspíš ukáže až čas.

A jak se v posledních týdnech a měsících daří mně?

Hezky. Moc. Vlastně jsem se takhle dobře neměla hrozně dlouho.

Mám strašné štěstí a uvědomuju si to každý den. Nastoupila jsem do práce, která je zajímavá, smysluplná, náročná, každý den jiná, v kolektivu, jaký se jen tak nevidí a se skvělými nadřízenými, kteří se mi věnují a od kterých se můžu učit. A to já dělám moc ráda. Do práce, která mě naplňuje. A kterou můžu sdílet s jedním s mých nejbližších lidí (zdravím paní doktorku Káju).

S pevnou pracovní dobou začínající před sedmou ranní teď chodím domů většinou jen spát, ale to vůbec neva. Dál ráda věnuju kus své energie Příběhům bláznovství, Loono, Nevyhořím, občas se naskytne milá možnost někde přednášet nebo si povídat se studenty. S crossfitem ani běháním jsem se nerozloučila, minuty strávené meditováním neubyly, naopak. Ale dávám si pozor, abych nezapomínala ani na své blízké. A i bez sociálních sítí jsou teď mé dny sociální až až 🙂 .

Spousta lidí se mě ptá, jestli mi ty internety nechybí. 

No, jak se to vezme.
Zmizel kanál, kterým jsem mohla se světem sdílet zajímavé akce, co podle mě stály za pozornost. A ráda píšu, nejradši o věcech, co mně samotné přijdou hrozně zajímavé – to je důvod, proč série #psychoPondělí přežila tohle předem neplánované rozhodnutí a najdete ho tu.
Jinak je toho v mém každodenním životě ale tolik nového, že mi to, co bylo dřív, vlastně neschází. Bylo to hezký a teď je to pryč. A to teď je snad ještě lepší.

 

Kdybyste chtěli přijít třeba zamávat naživo místo přes internety, moc rádi se s vámi potkáme v Brně, 7. listopadu na další besedě „Pravda o“, tentokrát na téma duševní zdraví. Pražská verze byla boží a já si už ten večer slíbila, že to ve Scale musíme zopakovat 🙂 .


Tentokrát to ale bude srdcová záležitost. Nabídku spolumoderování nepřijal nikdo jiný než moje MUDr. Karolína a o pomoci v krizové situaci, prevenci psychických obtíží, mindfulness, psychohygieně nebo třeba syndromu vyhoření si budeme povídat s předními odborníky, se kterými si teď v poledne vaříme kafe v jednom pressovači.

HOW COOL IS THAT.

Tuhle trojici přednášejících jsem si vysnila už v květnu a ani nedoufala, že by to fakt mohlo klapnout. Ach jo. Nemůžem se dočkat. Co si vezmu na sebe proboha.
Lístky najdete tu a docela nám mizí, neváhala bych 🙂 .

 

Tak díky za vaši pozornost. A za celý ty tři roky. Fakt 🙂

 

 

6 Comment

  1. Alex says: Odpovědět

    Diky za vsechno, Zuzi. Mohla bych se zeptat kdo jsou prednasejici?

    1. Zuz says: Odpovědět

      Pavel Theiner, Milena Blažková a Mirek Světlák, víc info najdeš a průběžně přidáváme do FB Události akce 🙂

  2. Veronika says: Odpovědět

    Jsem moc ráda, že se ti takhle daří a jsi v nové práci šťastná! Největší štěstí je, když v životě můžeš dělat to, co tě naplňuje a ještě k tomu to sdílet s někým, koho máš ráda. Vždycky jsem tě na Insta obdivovala. Jak jsi to všechno zvládala. Věřím, že pomůžeš spoustě lidem. Ať se ti daří a přeji další úspěchy jak v práci, tak v životě! 🙂

    1. Zuz says: Odpovědět

      Díky 🙂

  3. Betka says: Odpovědět

    Zuzi, dik, ze psychopondeli pokracuje! <3 a bych si prosila jedno povidani i v Budapesti :)) nebude se ze Scaly streamovat prosim?

    1. Zuz says: Odpovědět

      Když technika dovolí, tak bychom rádi 🙂

Napsat komentář