Smartlabs cup aneb podruhé a už bez bikin

V minulém článku o podzimních závodech jsme se věnovali víkendu strávenému v Ostravě a v Krnově, ale tím listopadové dobrodružství zdaleka nekončilo.

Fitness modelka amatér

Hned v pondělí mě čekalo menší focení s kamarádem. Oba jsme to brali jako výzvu a sami vlastně moc nevěděli, do čeho jdeme a co z toho vyleze.

Ale výsledek nás příjemně překvapil (a s jednou z fotek jsem pak ve vánoční soutěži našeho fitka vyhrála kilo svíčkové, ale o tom zas jindy :D).
Pak ale začal nový týden, nová superkompenzace a nové všechno.

Bez bikin

Už na závodech v Ostravě přišel trenér s návrhem, zda s těma svýma nohama nechci zkusit za týden spíš bodyfitness.
Představa, která se mi na první poslech nelíbila ani za mák.
Já jsem přece bikina.
Kroucení na rozhodčí jsem trénovala čtvrt roku, své milované plavky mám plné blýskavých kamínků a ta zatínací muscle kategorie je pro mě španělská vesnice.
Na druhou stranu výsledky po prvním víkendu nebyly valné. Bylo mi jasné, že trend na závodech je úplně jinde a že ten můj zadek a kvadráky tam mezi slečnami štíhlými jak párátka působí mírně mimo mísu.
Vítězky byly oproti mně poloviční, rozhodčí mi po vyhlášení poradil tu hmotu na spodní polovině osekat… ale já byla (a jsem) na své svaly pyšná.
Pár hodin rozmýšlení a bylo mi jasné, že nemám co ztratit a můžu jen získat.
Pózování je kapitola sama pro sebe :D.
Omluvte neprobuzený morning face.
Nacvičit vybalování svalů (místo jejich skrývání jako doposud) během pár dní se zdálo jako mission impossible, ale dělala jsem, co jsem mohla. A bolelo to sviňsky 😀
Taky vyrýsovanost byla trochu jinde, než by bylo na bodyny vhodné, ale 6pack jak šutr za týden nevykouzlíš. Zkusili jsme dát, co šlo. Byl hlad, byla zima (mít 12% tuku v listopadu nedoporučuji), ale stála přede mnou výzva a té jsem se hodlala postavit.
Spolu s listopadem finišoval i semestr, k učení přibývaly zápočty a musela jsem hodně zatnout zuby, abych všechno zvládla. Nepěkné obdobíčko.

Den D

…se blížil tryskovým tempem, ještě týmová porada u trenéra v obýváku, všichni dostali instrukce, já vyfasovala narychlo půjčené plavky a mohlo se jít na věc.
Smartlabs cup se odehrával v brněnském Dělňáku Líšeň. Mysleli jsme si všelico, ale prostory příjemně překvapily. Všude bylo míístooo. Oproti uplynulému víkendu neskutečný luxus.

Když máš trenéra na plakátě B-)
Jsme si sami postavili pódium.
Tom se ze svého titulu @mojekase nemohl nechat zahanbit a připravil pro všechny snídani i v termomiskách. Dokonalý servisman týmu ;).
 Dvě makové a jedna objednávka padla na čokoládovou.
Ano, takto se v tom nekonečné minuty rýpe a zdobí každé ráno.
Protože naše týmová manažerka a anděl zachránce Martinka byla i hlavním organizátorem, dostali jsme natajňačku vlastní SK Moog šatnu. Bylo nás v ní plno.
I se psem.
Bikina mejkap.
Před a Po
Šimonova maminka napekla buchty. Těšil se on, těšili jsme se všichni 😀
A v bufetu, pod vedením brněnského Gym Blue Sun, zase číhala tato cheesecakeová šilenost.
Myslíte, že zbylo na Zuzanku, když už měla odzávoděno?
Ani prd.
Podpora na domácí soutěži byla i v hledišti. Udělalo mi to velkou radost!

Naper to tam

S Lubošem rozcvičit, pořádně napumpovat (konečně!)a šli jsme na věc.
Jak málo lidí stačí k vytvoření velkého nepořádku.
Kroucení se na 12cm podpatcích a povlávání vlasy v kategorii bikini fitness může vypadat jako jednoduchá nenáročná věc, ale opak je pravdou. Zvlášť pro nás, nekoordinované slečny v teniskách, které nejsou zvyklé v sobotu večer házet po někom na baru očkem.
Pózování v bodynách je ale úplně jiný level. Raketová věda. Složitost nad složitost.
Prsa nahoru. Roztáhnout záda. Ramena dolů. Zatnout kvadráky. Kolena od sebe. Vyšpulit zadek.
A vydrž.
Takové křeče jsem nezažila v životě :D. Nejdřív to začalo na vnější straně stehna a skončila jsem s krutou bolestí snad všude včetně svalů kolem lopatky. Uáá. A stůj a usmívej se a zatínej.
Sranda.

Hotovo dvacet

Semifinále bylo za námi a my se přesunuli fandit do hlediště.
Náš dorostenec Šimon se probojoval až do finále, což byl vzhledem k veliké konkurenci o 2 roky starších kluků skvělý výsledek, má ještě spoustu času je dohnat a předehnat 🙂
Týmový zástupce kategorie physique Bláže opět dominoval celé sestavě přítomných bikinářů a domů odjížděl se zlatem. Borec prostě.
Početní zastoupení v kategorii bikin bylo neskutečné. Když se všechny holky naskládaly na pódium, nestačili jsme valit oči.
Tělo na tělo.
 
Naše Ivanka se do finále neprobojovala, ale v růžové jí to moc slušelo a ta práce, kterou za předešlých X měsíců odvedla, je prostě obdivuhodná.
Mě postup do finále taktéž minul, nutno říct, že zaslouženě. Superkompenzace vcelku krachla, únava a školní stres udělaly své a výsledkem byla zavodněná a za podzim zdaleka nejhorší forma.
Nelituju ničeho 🙂
Atmosféra mezi bodyfitnesskami si mě naprosto získala. Spíš než nějaká rivalita byla v zákulisí všudypřítomná podpora, což jsem z bikinářských šaten neznala. Všechny jsme dříčky, milujeme tvrdou práci a v tu neděli jsme tam byly předvést, jak moc jsme na sobě makaly, protože to je to, co nás baví.
Už teď znám několik slečen, se kterými se snad na jaře potkám na prknech a je to jeden z důvodů, proč se na to tak moc těším 🙂

Končíme?

Posbírat věci, obléct tepláky na hnědé tělo a jede se domů.
Dosedla jsem do auta a spustil se nezadržitelný proud slz.
Najednou mi došlo, že to všechno skončilo.
Všechna ta makačka na tréninzích, ke konci i 2x denně. Disciplína v přípravě jídla, krabičkování všude, občas zima, hlad, ale motivace jít dál. Skvělý čas strávený s týmem, který se stal spíš rodinou stojící při sobě. Cestování, nervování, adrenalin a všechno to nové, co jsme s Tomem zažili.
Příprava a věci kolem ní tvořily na 3 měsíce obrovský kus mého života a najednou byl konec. Přišlo mi to tak hrozně zvláštní.
Výhoda domácí soutěže byla bezpochyby i v tom, že naše oblíbené podniky byly ještě otevřené 😀
Burger v Pivní opici byla jasná volba. Před ním ještě samozřejmě padlo pár Šimonových buchet.
Po něm v posteli oslazený tvaroh s ořechy a dušička byla v peří.
Tak dobrý, až mi šly oči šejdrem.
A to bude asi vše!
Kondiční soutěže 2014 ve mě zanechaly spoustu skvělých vzpomínek a úžasnou zkušenost. Není to pro každého, ale pokud to jen trochu chcete zkusit, máte málo co ztratit a můžete spoustu získat. Otestovat si svoje možnosti, posunout své hranice, ukázat, co ve vás je, a nechat se strhnout tou elektrizující atmosférou.
Zimu jsem strávila v sacharidovém opojení a mezi těžkým železem ve snaze nabouchat záda a horní polovinu obecně. Cíl vyrovnat to se spodkem, abych vypadala méně jako kuželka (:´-D) byl snad splněn. Teď už to (jenom, hahaha) vysekat. A zvládnout při tom jeden z nejtěžších semestrů na medicíně. No big deal.
Jaro, těším se na tebe!

Napsat komentář